Všechny systémové komponenty můžete spouštět na virtualizovaných serverech Windows®, jako je VMware® a Microsoft® Hyper-V®.

Virtualizace je často preferována pro lepší využití hardwarových prostředků. Virtuální servery spuštěné na hostitelském hardwarovém serveru obvykle virtuální server do velké míry nenačtou a často k tomu nedochází ve stejnou dobu. Záznamové servery však zaznamenávají všechny kamery a proudy videa. To klade vysoké zatížení na CPU, paměť, síť a úložný systém. Při spuštění na virtuálním serveru tedy do značné míry zmizí normální přínos virtualizace, protože v mnoha případech využívá všechny dostupné zdroje.

Pokud je spuštěn ve virtuálním prostředí, je důležité, aby měl hostitel hardwaru stejné množství fyzické paměti, jako má přiděleno pro virtuální servery, a aby měl virtuální server, na kterém je spuštěn záznamový server, přiděleno dostatek CPU a paměti - což ve výchozím nastavení není. Záznamový server obvykle potřebuje 2–4 GB v závislosti na konfiguraci. Další překážkou je přidělení síťového adaptéru a výkon pevného disku. Zvažte přidělení fyzického síťového adaptéru na hostitelský server virtuálního serveru, na kterém je spuštěn záznamový server. To usnadňuje zajištění, aby síťový adaptér nebyl přetížen přenosy na jiné virtuální servery. Pokud se síťový adaptér používá pro několik virtuálních serverů, síťový provoz může vést k tomu, že záznamový server nebude načítat a nahrávat nakonfigurovaný počet snímků.